Schwerer Gustav: Gigantická hračka

Autor: Karel Červenka

Viděl jsi někdy houfnicí? Jestli ano, víš, že je to veliký kanón s dlouhou hlavní, který je umístěn na kolovém nebo pásovém podvozku. Některé houfnice za druhé světové války bývaly veliké klidně jako tři osobní auta a obsluhovat je muselo i víc než patnáct mužů. Jenže ve srovnání s dělem, o kterém si za moment přečteš, jsou tyto stroje jako David proti Goliáši.

NEJVĚTŠÍ Z VELKÝCH

O obrovském železničním děle jménem Schwerer Gustav (čti Šverer Gustav), neboli česky Těžký Gustav, už jsme v Časostroji kdysi psali, ale pouze na okraj. Pokud si myslíš, že zmíněné dělo je veliké jako třeba rodinný domek, tak se pleteš. Gustav byl veliký asi jako velký bytový dům.

Toto dělo bylo vyvinuté nacisty v průběhu druhé světové války v roce 1941 na popud Hitlera, majícího podivnou zálibu v obřích a absurdních strojích, hraničící až s šílenstvím. Sestrojila ho strojírenská firma Krupp, která vyrobila například i slavný dělostřelecký moždíř Tlustá Berta. Hitlera dělo stálo více než deset milionů říšských marek, v té době velkou sumu.

Gustav byl tak neohrabaný, že musel být dopravován jedině po kolejích. Byl dlouhý 42 metrů, široký 7 metrů a vysoký 12 metrů. Jenom pouhá Gustavova hlaveň (doposud nejdelší hlaveň na světě) byla dlouhá celých 32 metrů. Dělo vážilo 1359 tun, tj. jako 1000 aut Škoda Octavia. Zmíněná hlaveň, určená pro sedmitunové dělostřelecké granáty (viz Slovníček vojenských pojmů) ráže 800 milimetrů (také viz Slovníček vojenských pojmů), byla posazená na masivním podvozku, pojíždějícím na 80 železničních kolech.

Jediný Gustavův výstřel způsobil, že veškerá vegetace kolem se zlámala a polehla. Zem se otřásla jako při mini zemětřesení a vojákům kolem zalehlo v uších (proto nebyla služba na Gustavovi žádný med). Konečně, Gustav vyžadoval více než 2000 mužů, ženistů, dělostřelců a dělníků. Gustav totiž nejezdil po kolejích jako vlak, ne. Na místo svého použití musel být dopraven rozložený na součástky ve dvaceti šesti vagónech.

Za dobrých podmínek (které nepanovaly téměř nikdy) trvalo sestavení Gustava asi 54 hodin. Pokud příhodné podmínky nepanovaly, mohla se opětovná montáž klidně protáhnout na tři dny. Střela z Gustava doletěla 39-40 km daleko. Na tuto vzdálenost granát pronikl 1,5 tlustou ocelovou deskou či několika metry kvalitního železobetonu. Do zemně vytvořila střela 30 metrů hluboký kráter.

Jinou munici, než zmíněnou průraznou a tříštivou, kanón nepoužíval. Tyto střely potřebovaly pro odpálení téměř dvě tuny střelného prachu. K nabití jedné střely sloužil pomocný jeřáb. Ale i s jeho pomocí trvalo nabití tři čtvrtě hodiny (jen tak pro představu, klasická ruská houfnice B-4 s dostřelem čtyř kilometrů si vystřelila jednou za dvě minuty). Výstřel byl tak silný, že po šestém výstřelu byla hlaveň tak zdeformovaná, že značně ztížila míření a po zhruba stém výstřelu bylo hlaveň potřeba vyměnit.

S KŘÍŽKEM PO FUNUSE

A proč byl vůbec Gustav sestrojen? Za účelem proražení světoznámé Maginotovy linie. Maginotova linie byla síť bunkrů a pevnůstek, vybudovaná Francouzi, aby zabránila průniku Němců do Francie. Bunkry nešlo pomocí běžné dělostřelecké techniky prorazit a nepomohlo by ani bombardování dobře maskovaných bunkrů, které byly navíc chráněné protiletadlovými kanóny.

Německo tedy plánovalo průraz linie pomocí palebné podpory vedené Gustavem. Naštěstí pro Francouze se Gustavova montáž z logistických důvodů zpozdila. K sestavení Gustava bylo totiž třeba kvalitních ocelových plátů, které vytížené nacistické železárny nestíhaly rychle produkovat. Němci se nakonec rozhodli nečekat, až Gustav „vykročí“ ze strojírenských hal a obešli se bez něho. Pronikli do Francie bez konfrontace linie, kterou obešli.

Když byl Gustav konečně hotov, Hitler se svou novou hračkou už nestihl přijít na francouzské pískoviště. Tvrdohlavě se rozhodl vyzkoušet černou díru pohlcující peníze jinde.

PO DLOUHÉM ČEKÁNÍ…

Hitler se rozhodl otestovat dělo v Rusku. Cesta a příprava Gustava se značně protáhla, kvůli nepraktičnosti tohoto kolosu. Gustav, který potřeboval trojkolejní železnici (dvě koleje pro Gustava a jedna pro vagón s municí a zázemím pro pomocný personál), byl těžký a složitý na provoz, a tudíž nebylo možno montáž urychlit.

Psal se rok 1942. Nad ruským městem Sevastopol se vznášel hrozivý stín války a krveprolití. Německé jednotky, obléhající několik městských pevností, netrpělivě čekaly na zahájení palby Gustava, stojícího na nedaleké železnici. Po několika dlouhých týdnech čekání, budování železnice, byl konečně „ready“, připravený na palbu.

Jeho obsluha provedla potřebné zaměřování a Gustav vystřelil. Vojáci kolem zírali na obrovský oblak, vyplivnutý z Gustavovy hlavně. Několik z nich zalapalo po dechu a pár jich upadlo. Granát dopadl do Sevastopolské pevnosti. Míjely minuty a další a další střely v tři čtvrtě hodinových intervalech prorážely vzduch. Gustav si v Sevastopolu vystřelil více než čtyřicet šestkrát. Jedna ze střel zničila veliký muniční sklad zabezpečený třicet metrů pod zemí. Nakonec bylo dokonce nutno hlaveň vyměnit a odvézt do Německa na převrtání.

…HRAČKA OMRZELA

Gustav byl nasazen ještě jednou a naposledy, tentokrát u Leningradu, kde se projevily stejné problémy jako u Sevastopolu. Gustav byl moc velký, moc těžký, moc drahý na provoz a zkrátka moc všechno. Vlastně byl naprosto k ničemu. Byl jen hříčkou propagandy (čti Slovníček vojenských pojmů).

U Leningradu si nakonec Gustav vůbec nevystřelil. Byl odvolán a vrátil se zpět do Německa. Hitlera přestaly potíže s gigantem bavit. Ke konci války byl stroj zničen, aby se nedostal do rukou postupujícímu nepříteli. Jeho trosky jsou dnes vystaveny v muzeu v Moskvě.

Byl Gustav jen nemotorný a zbytečný? Nebo byl celkem užitečný a pomohl Němcům ve válce, než byli naštěstí poraženi? Napiš nám, co si myslíš ty.

SLOVNÍČEK VOJENSKÝCH POJMŮ

dělostřelecké granáty

veliké „náboje“ do kanonů, tanků a houfnic. Bývají rozdělené do kategorií: výbušné, průbojné a průrazné. Nepleť si je s ručními granáty.

propaganda

rozšiřování zpráv mezi obyvatelstvem, např. pozitivních zpráv o vítězství, o vládních penězích nebo zbraních

ráže

vnitřní průměr hlavně zbraní, nebo průměr střely, např. ráže 3 mm, ráže 20 mm atd.

DOPORUČENÝ FOTOGRAFICKÝ DOPROVOD

Gustavova fotografie z profilu, v plné kráse

Fotografie Gustavova výstřelu

Fotografie Gustavových trosek

Fotografie Sevastopolu a Leningradu