100+1 historie 8/2016: Nacisté ve službách Spojenců

100+1 historie 8/2016
Po skončení druhé světové války padlo do rukou Američanů i Sovětů mnoho nacistických vědců a také příslušníků tajných služeb, SS či gestapa. Nastupující studená válka znamenala pro tyto osoby vítanou možnost, jak se vyhnout odpovědnosti za své zločiny

Stále přetrvává jakýsi populární mýtus o nesmírné efektivnosti nacistického režimu. Ve skutečnosti by se vláda nacistů dala označit – čtenář promine – za bordel. Německé zbrojovky souběžně vyvíjely konkurenční zbraňové systémy a do vedení klíčových úřadů se často nedostávali schopní lidé, ale diletanti s průkazkou NSDAP.


Prohlédněte si celý časopis. Klepněte na stránku a listujte!

Hitler neustále zasahoval nejen do vedení válečných operací, ale například trval na konstrukci velkých, drahých a poruchových tanků, ačkoli se přes Německo valily vlny „malých“ a levných sovětských T-34. Výrobu obdobných strojů přitom němečtí generálové velmi doporučovali. Navíc Vůdcova posedlost „zázračnými zbraněmi“ odčerpávala nesmírně cenné suroviny, které mohly výsledkem války ještě zamávat. Jediné, v čem byli nacisté skutečně dobří, byla likvidace Židů – ovšem za cenu toho, že transporty do koncentráků dostávaly na kolejích přednost před přísunem válečného materiálu. Nenávist a neschopnost – to byly skutečné „trumfy“ nacionálního socialismu.

V tomto neefektivním systému plném stranického bahna se však válely diamanty: Fyzici, lékaři, inženýři, vojáci – ti všichni se po válce náhle octli nejen bez práce, ale také bez vlasti. Jejich zkušenosti a expertíza byly k nezaplacení. A protože ve vzduchu byl cítit závan Studené války, bylo nutné jich co nejvíce sesbírat a pokud možno zavřít oči nad jejich prohřešky.

Bylo to etické? Samozřejmě že ne. I „obyčejní“ vědci často vedli projekty, na kterých umíraly stovky a nebo tisíce vězňů a už za to by si zasloužili dostat do ruky tak maximálně krompáč a ubytování v lomu. Ale bylo by to moudré? Z pohledu tehdejší doby bezpochyby ne. Plýtvat talentem, který je ochoten se přebarvit z naci hnědé na spojenecky olivovou, by byl hřích – obzvláště když jde o budoucnost. Nacismus byl symbolicky potrestán v Norimberku, nebylo třeba trestat každého zvlášť, bez ohledu na činy. Jak se zdá, velké dějiny se bez kompromisů dělat nedají.

Více se o nové kariéře mnohých zločinců dočtete v novém vydání 100+1 zahraniční zajímavost 8/2016