2. světová 5/2016: Operace Barbarossa, největší porážka Rudé armády

v roce 1941 měla Rudá armáda za sebou několik operací, při nichž získala s minimálním ztrátami značná území. Výjimkou byla jen krvavá válka s Finskem, které však nakonec požádalo o příměří a tak mohl Sovětský svaz slavit další, byť draze zaplacené vítězství. Stalinský režim se pak připravoval na novou ofenzivní válku a i přes četná varování si nepřipouštěl možnost, že by se musel bránit mohutné invazi nepřítele. Dokonce ještě po zahájení operace Barbarossa si někteří jeho čelní představitelé nedokázali představit, že by mohlo jít o souboj na život a na smrt, jehož vrcholné drama se odehraje jen několik desítek kilometrů před Moskvou. 

Prohlédněte si celý časopis. Klepněte na stránku a listujte!

Než se ale Rudé armádě podařilo existenční hrozbu alespoň na čas odvrátit, musela se vyrovnat s nespočtem drtivých porážek, v nichž přišla o milióny vojáků a obrovské množství techniky. Za značnou část z nich nesl zodpovědnost Stalin a nejvyšší sovětské velení, které se z neúspěchů nedokázalo poučit a opakovalo stále stejné chyby. Ku prospěchu pak nebyl ani strach z drakonických trestů ústící v neochotu nižších důstojníků převzít na bojišti tolik potřebnou iniciativu.

Obyčejní rudoarmějci pak netrpěli jen tíhou bojů, ale právě i neschopností svých nadřízených. Na frontu jezdili často vyhladovělí a to i do té míry, že někdy umírali vysílením už během transportů. Kromě toho se jim nedostávalo kvalitní výzbroje a výstroje. Je tedy možné, že kdyby nebylo pověstného ruského počasí a selhávající německé logistiky, tankové divize Wehrmachtu mohly o Vánocích 1941 slavnostně defilovat před Kremlem. To se však nestalo a někteří historici považují sovětskou protiofenzivu u Moskvy za bod obratu na východní frontě. Jakkoli je toto tvrzení diskutabilní, jedno je jisté – Rudá armáda tehdy poprvé přičichla k vůni skutečného vítězství.

Podrobný obsah nového vydání 2. světové 5/2016