Co se jen tak říká: Přijít na buben

Co se jen tak říká: Přijít na buben
V tomto frazému je zakonzervován dřívější zvyk ohlašování dražby hlasitým bubnováním. V současnosti můžeme sice význam tohoto slovního spojení vyjádřit jako „přijít o všechno, octnout se na mizině“, původní význam je ovšem právě „dostat se do dražby“.
10. Listopad 2012 - 15:26
Nelze vyloučit, že formální stránka tohoto frazému byla ovlivněna frazémem stejného významu, totiž přijít na mizinu. A stejně tak, jako se říká octnout se na mizině, je doloženo i octnout se na bubnu (jako by buben znamenal totéž co mizina). Buben se objevuje i v jiných, vesměs ovšem starších obratech, jako např. zavěsit buben – „přestat se chlubit“ nebo chodit s bubnem na vrabce / na zajíce – „počínat si ukvapeně“. Je zřejmé, že buben v nich figuruje spíš jako zdroj hlasitých zvuků než jako hudební nástroj.

 

Souvisí to jistě s tím, že ve středověku se buben jako specifický hudební nástroj v evropských zemích, a tedy ani u nás, příliš nepoužíval. Byl to spíše prostředek upozorňující veřejnost na očekávanou událost, jako vyhlášení důležitého sdělení, zahájení trestního řízení nebo dražby. Využíval se také v armádě pro určení pochodového rytmu. Impulzem k jeho častějšímu používání v symfonickém orchestru byla podle odborných zdrojů až Mozartova opera Únos ze serailu z roku 1782.

 

Pro úplnost ještě dodáme, že slovo buben je zvukomalebného původu, mají ho v odpovídajícím znění všechny slovanské jazyky a stejný základ je i v řeckém bombos a latinském bombus – „dunění“ (mimochodem stejný původ má rovněž české slovo bomba, které do češtiny přišlo z němčiny).

 

Helena Karlíková, Ústav pro jazyk český AV ČR, 100+1 zahraniční zajímavost 19/2012