Tajemství vesmíru 12/2014: Cesta za Halleyovou kometou

Tajemství vesmíru 12/2014
Přestože nebyla nejjasnější, je nejznámější. Halleyova kometa se ke Slunci vrací přibližně jednou za tři čtvrtě století. V roce 1986 se stala cílem výzkumu nejen pro pozemní dalekohledy, ale i pro mezinárodní flotilu kosmických sond
4. Prosinec 2014 - 14:35

Dlouho očekávaný návrat jedné z nejslavnějších komet byl v roce 1986 prvním v éře kosmonautiky. Je proto logické, že k ní zamířilo hned několik sond. Vzhledem k retrográdní dráze tělesa, tj. proti směru oběhu planet, kolem něj pozemská zařízení prolétala rychlostí zhruba 80 km/s.

Sovětské sondy Vega 1 a Vega 2 se vydaly nejprve k Venuši, kde vypustily průzkumné moduly. Po dva dny pak vědecké přístroje umístěné na balonech studovaly hustou atmosféru planety. Mateřská zařízení mezitím pokračovala v letu k Halleyově kometě. Jejich součást tvořily přístrojové plošiny československé výroby, které zajistily navádění na kometární jádro. Vega 1 pořídila sedm set snímků cílového tělesa, Vega 2 téměř osm set.


Prohlédněte si celý časopis. Klepněte na stránku a listujte!

První japonskou misí do vzdálenějších končin našeho solárního systému se stala zkušební sonda Sakigake, určená ke studiu slunečního větru a magnetických polí v meziplanetárním prostoru. Nesla sice odlišné přístrojové vybavení, ale konstrukčně odpovídala dalšímu zařízení nazvanému Suisei, jehož úkolem bylo zkoumat právě kometu 1P/Halley. Přibližně měsíc před průletem kolem cílového tělesa a stejně dlouho po něm pořizoval tento průzkumník denně fotografie v oboru ultrafialového záření. Pozorováním se také zjišťoval výskyt vodíku a jeho koncentrace.

Halleyova kometa na snímku družice Giotto

Evropská sonda Giotto nesla jméno italského malíře Giotta di Bondoneho, který Halleyovu kometu vyobrazil v roce 1301 jako betlémskou hvězdu na fresce Klanění tří králů. Kamera s vysokým rozlišením pořídila při průletu přes dva tisíce fotografií tmavého jádra na pozadí jasné komy. K dalším úkolům patřilo studium složení a množství prachových částeček v atmosféře komety, určení množství těkavých prvků a zkoumání vzájemného působení plazmatu a slunečního větru. Prachové částečky z komety sondu částečně poškodily, přesto pokračovala v letu.

Celý článek o Halleyově kometě najdete v aktuálním vydání Tajhemství vesmíru 12/2014