Zázraky medicíny 12/2016: Jsme Germáni, nebo Slované? Co nám říká DNA?

Zázraky medicíny 12/2016
Analýzy DNA dnešních lidí vydávají svědectví o dávných událostech a nabízejí odpovědi na otázku: Kdo jsme a odkud pocházíme? Vyvracejí také mnohé mýty, které vytvořili národní buditelé a šiřitelé ideálů rasové nadřazenosti

Každý z nás získal jednu polovinu dědičné informace od matky a druhou od otce. A protože i matka a otec měli dva rodiče, skládá se naše dědičná informace ze čtvrtin zděděných po obou dědečcích a obou babičkách. Ani tím to pochopitelně nekončí a na svou dědičnou informaci můžeme nahlížet jako na mozaiku poskládanou z osmin dědičné informace všech pradědů a prababiček, nebo z šestnáctin dědičné informace prapradědů a praprababiček.

V konečném důsledku to znamená, že tři miliardy písmen genetického kódu, které jsou v každé buňce našeho těla uloženy do dvou metrů dvojité šroubovice molekul DNA, představují jakýsi amalgám dědičné informace bezpočtu generací našich předků. Lze v nich nalézt úseky staré průkazně i několik desítek tisíciletí. Podobně předáváme dědičnou informaci i my svým potomkům. Dětem předáme půlku, vnuci zdědí čtvrtku, pravnuci osminu a prapravnuci už jen šestnáctinu.


Prohlédněte si celý časopis. Klepněte na stránku a listujte!

Od Adama po Evu

Zatímco tři miliardy písmen genetického kódu v naší DNA jsou tvořeny směskou z DNA všech šestnácti praprarodičů, chromozom Y se drží striktně linie po meči. Prochází tak generacemi až k dávnému předkovi, který žil ve východní Africe zhruba před 250 000 roky. Tento „chromozomální Adam“ nebyl ve své době jediný žijící muž. Shoda okolností tomu však chtěla, že do linie potomků všech ostatních tehdejších mužů se buď někde vloudila dcera, anebo zemřeli bezdětní. Jejich chromozom Y tak jednou pro vždy z dědičné informace lidstva vypadl. Jak se potomci chromozomálního Adama množili a šířili světem, docházelo u nich k drobným změnám na chromozomu Y a různé skupiny a různá etnika tak získávaly nové varianty chromozomu Y.

Mitochondriální DNA můžeme sledovat do minulosti přes matku, její matku a matku její matky. Opět tu platí, že máme sice dvě babičky, ale mtDNA jsme zdědili pouze od babičky z maminčiny strany. Ze čtyř prababiček a osmi praprababiček nám mtDNA předala vždy jen jedna. Přes tatínka, dědečky a pradědečky k nám mtDNA jejich matek doputovat nemohla. 

Pokud bychom šli po dědičné linii mtDNA generacemi žen dál a dál do minulosti, dostali bychom se až k ženě, jejíž mtDNA stála u zrodu všech typů mtDNA současných více než 7 miliard obyvatel Země. Tato tzv. mitochondriální Eva žila zhruba před 140 000 roky ve východní Africe. S chromozomálním Adamem se zjevně nikdy nepotkala. Samozřejmě, že ani mitochondriální Eva nebyla ve své době jedinou ženou pod sluncem. Ale i ona měla to štěstí, že se její mtDNA jako jediná dochovala, zatímco mtDNA jejích současnic zmizela buď proto, že některá z jejich následnic zplodila výhradně syny nebo zemřela bez dětí. Také mtDNA procházela u následnic mitochondriální Evy drobnými změnami a různé skupiny lidí tak získávaly své vlastní, nové varianty mtDNA.

Analýzou dědičné informace každého člověka můžeme určit typ jeho mtDNA a z ní usuzovat, od koho ji jeho matka zdědila přes propast věků po přeslici. Muži nesou ve své dědičné informaci i chromozom Y, a tak u nich může odvodit také původ mužského předka po meči.

Celý článek a další témata najdete v novém vydání Zázraků medicíny 12/2016