Živá historie 9/2015: Deník Fridricha Donína ze 17. stol. jako dárek!

Protože je léto primárně čas dovolené a cestování, připravili jsme pro vás na jeho závěr ukázku z cestovního deníku deníku šlechtice Fridricha z Donína jako malé nahlédnutí do duše člověka, jenž putoval místy Evropanům dobře známým před celými čtyřmi sty lety. Jak vypadala? Co dávného cestovatele zaujalo?

Prohlédněte si celý časopis. Klepněte na stránku a listujte!

Shodou okolností jsem se nedávno ocitla na místech, která v Donínově deníku patří k nejpozoruhodnějším a přitom se dnes neřadí k prvořadým turistickým cílům – nacházejí se v okolí Neapole, jež je snad zajímavější než metropole sama, a leží na druhé straně města než Pompeje, které v Donínově době ještě tiše spaly pod zemí. Je to Cuma a Pozzuoli. Z antických chrámů v Cumě, která vznikla jako jedna z nejstarších řeckých kolonií v Itálii, příliš nezůstalo, a za pozornost tu stojí především jeskyně, pokládaná některými odborníky za věštírnu Kumánské sibyly. V průvodci se dočtete, že magický prostor objevil roku 1932 archeolog Amedeo Maiuri, protože místo poté, co Cuma byla ve 13. století vylidněna, zůstalo opuštěno. Ne však zapomenuto, jak dokládá i náš cestopis.

Podobně Solfatara a Flegrejská pole (Pliniovo Forum Vulcani) v Pozzuoli se sírovými homolemi, unikající párou a bublajícím bahnem patřily k oblíbeným zastávkám na kavalírské cestě a dodnes přitahují turisty. Přiznám se ale, že vchod do pekla v jezeře Averno jsem při vší snaze neuzřela, takže platnost staré výpovědi nemůžu potvrdit ani vyvrátit, a psí jeskyňku plnou oxidu uhličitého, jehož účinky Donín zábavně popisuje, jsem se neodvážila na vlastní kůži vyzkoušet a mohu vám tedy bez úhony popřát příjemný závěr léta!

Andrea Poláčková, šéfredaktorka

Podrobný obsah Živé historie 9/2015