100+1 zahraniční zajímavost 11/2014: Proč padlo mocné Kartágo?

100+1 zahraniční zajímavost 11/2014
Na světě není mnoho míst, kde byste si mohli na římské památky opravdu sáhnout. Pokud však milujete objímání prastarých sloupů nebo chůzi po nádherně zachovalých mozaikách, neměli byste minout Tunis – právě tam se totiž psala jedna z nejslavnějších kapitol v dějinách světa
24. Červenec 2014 - 12:15

„Hannibal ante portas!“ – Hannibal je před branami! To prý vykřikovali římští senátoři, když kartaginský vojevůdce překročil Alpy a v bitvě u Kann rozdrtil téměř dvakrát početnější římské vojsko. Z osmdesáti tisíc legionářů uniklo podle antických zdrojů  masakru pouze 370. Šlo o nejhorší porážku v dějinách Říma a stala se největším ponížením vojenské republiky.


Prohlédněte si celý časopis. Klepněte na stránku a listujte!

Kdyby tehdy Hannibal skutečně oblehl a dobyl „věčné město“, Evropa by dnes nemluvila románskými jazyky a nikdo z nás by nepoužíval latinskou abecedu. Historie však žádná „kdyby“ nezná: Hannibalovo vojsko bylo vyčerpané a nedostávalo se peněz na vyplácení žoldnéřů. Řím tak přežil a ukázal svoji největší kvalitu – nikdy se nevzdal. Trvalo to sice dalších šedesát let, ale legionáři nakonec dokázali Kartágo zničit. A protože porážka u Kann z paměti nevymizela, pustili se římští vojáci do jeho destrukce se vší vervou. Z nádherného města tak nezůstal kámen na kameni.

Zmíněná historická událost se stala pomníkem lidské paměti: V jižní Itálii prý dodnes matky straší své neposlušné děti slovy „Hannibal je za dveřmi!“, jako by šlo o nějakého čerta. I po dvou tisících let se potomci Římanů bojí svého největšího soupeře.

Z kdysi mocného Kartága zbyly jen trosky

Dějiny jsou však kruté a neodvratné – a boží mlýny melou, i když pomalu. Jaký je dnes rozdíl mezi starověkým Římem a starověkým Kartágem? Obě někdejší výstavní metropole se rozpadly na hromady sutin a jejich ulice postupně pokryl popel, prach a navezená hlína. Časem pak spočinuly v základech nových, šťastnějších lidských sídel.

Upřímně by mě zajímalo, co se jednou – za dva, tři nebo pět tisíc let – bude nacházet na kopci, kde se nyní tyčí Pražský hrad. Vyroste tam dřevěná palisáda, kterou budou hlídat stráže oděné v kůžích? Nebo se lidé přestěhují do vesmírných měst na oběžné dráze? Snad se budou dívat z jejich oken a říkat si, jaké to kdysi bylo, žít „tam dole“, v nebezpečné divočině planety Země.

Podrobný obsah aktuální 100+1 13/2014