100+1 zahraniční zajímavost 19/2014: Smrtící ebola. Kde se vzala?

100+1 zahraniční zajímavost 19/2014
Zmatek v kompetencích, řevnivost mezi zdravotnickými organizacemi a obyčejná neschopnost jednat skutečně efektivně. To jsou v kostce důvody, proč se z lokálního výskytu krvácivé horečky stala epidemie, která mohla zdecimovat Afriku. Poučil se svět ze svých chyb?
5. Listopad 2014 - 12:04

Máme se bát eboly? Na otázku se bohužel nedá odpovědět jednoduše, ale můžete si vybrat ze dvou možností. Ta první začíná slovy „Ano, ale…“, zatímco ta druhá zní „Ne, jenže…“. Ebola je zabiják, ale nebude stejně nebezpečná všude na světě. Ve vlhkém a teplém klimatu západní Afriky, kde se hygienické standardy pohybují na nejnižší myslitelné úrovni, se může šířit pouhým fyzickým kontaktem s infikovaným člověkem nebo jeho oblečením. V suchém podnebí střední Evropy a Severní Ameriky se jí v právě nastupující zimě bude dařit mnohem hůř.


Prohlédněte si celý časopis. Klepněte na stránku a listujte!

Většina z nás si (díky Bohu) po použití záchodu umývá ruce a nelíbá zemřelé členy rodiny. Pokud nám vláda něco nařídí ve stavu nouze, obvykle poslechneme – na rozdíl od zemí, které prošly dekádami občanských válek a žádost jejich představitelů směřovaná lidu se tam považuje jen za podezřelou snahu upevnit si moc. Na tisíc obyvatel máme v Česku zhruba 3,6 lékaře, zatímco třeba v Sieře Leone jde o neuvěřitelné číslo – 0,03. Ačkoliv se to nezdá, disponujeme v poměru k počtu obyvatel jedním z nejrozsáhlejších zdravotních systémů na světě, a pokud by k epidemii eboly došlo, zvládneme ji.

Jenže problém tkví v něčem jiném: zmíněná choroba v nás totiž vyvolává falešný pocit, že se jedná o záležitost chudých zemí třetího světa. Stejnou optikou se na problém dlouho dívala také Světová zdravotnická organizace (WHO), která při potlačování epidemie postupovala s neuvěřitelnou liknavostí. Jednoho dne ovšem může Evropa čelit podstatně drsnější nemoci. Nejspíš půjde o nějakou mutaci dobře známého chřipkového viru, který se v našich velkých aglomeracích bude bleskově šířit. A zatímco dnes zabíjí „pouze“ malé děti nebo staré lidi, zítra – tak jako při pandemii španělské chřipky v roce 1918 – budou možná na řadě mladí a zdraví. A pokud se WHO chopí snah o vymýcení chřipky na starém kontinentě se stejnou „rázností“, jakou předvedla v případě eboly v Africe, polovina z nás nejspíš nepřežije.  

Podrobný obsah aktuální vydání 100+1 zahraniční zajímavost 19/2014