100+1 zahraniční zajímavost 19/2015: Cesta k počátku lidského druhu

Znáte ten pocit závratě, když musíte zcela změnit úhel pohledu a svět se najednou ukáže v úplně jiných barvách a tvarech? Je to podobné jako s vizuálním trikem – třeba s obrázkem, na němž uvidíte buď strom, nebo tvář, ale nikdy obojí zaráz. Pokud se vám najednou podaří „přepnout“ zrak a ze stromu se stane tvář, zmocní se vás možná úžasný pocit jakési důležité proměny, ačkoliv se vlastně nezměnilo vůbec nic.

Prohlédněte si celý časopis. Klepněte na stránku a listujte!

Podobným „jééé pocitem“ pak projdete, začnete-li se dívat jinýma než lidskýma očima na vývoj planety Země. Ta obrovská hrouda pod našima nohama se zdá být neměnnou koulí křemíku a železa a kopce na obzoru už od pradávna symbolizují pro básníky věčnost. Nenechte se však zmást. Špičaté hřebeny osmitisícovek nejsou ničím jiným než právě vyšplouchnutou vlnkou, jež vznikla při náhlém střetu dvou tektonických desek. Vrstvy zemské kůry neustále plavou sem a tam. Kdybyste měli všechen čas světa, při pohledu zvnějšku by se vám zdálo, že povrch naší planety bez ustání bublá a převaluje se. Ale na to žijeme příliš krátce.

Podobné je to pak s lidským druhem. Z naší perspektivy se sedm milionů let jeví jako dlouhá doba. Z pohledu matičky Země jsme se však od primátů, kteří se klackem sotva ubrání predátorům, k druhu, jenž vypouští rakety do vesmíru, posunuli během mrknutí oka. Z evolučního hlediska představujeme bleskovou, nesmírně úspěšnou anomálii. Tento „zázrak“ se přitom skrývá v pozadí současného postoje katolické církve, že evoluce je zcela slučitelná s vírou ve stvoření člověka. Ale i v případě, že ve vyšší sílu umožňující podobné vzepětí nevěříte, musíte zůstat s ústy dokořán před ohromující mocí přírody.

V tomto čísle jsme pro vás na straně 10 připravili galerii našich předků, kteří lidstvu vydláždili cestu k jeho dominantnímu postavení na Zemi.

Podívejte se na podrobný obsah Tajemství vesmíru 19/2015