100+1 zahraniční zajímavost 6/2014: Historie a současnost Ukrajiny

Téma Ukrajina se na nás valí ze všech stran a nutno říct, že oprávněně. Ruská okupace Krymu, která v době uzávěrky 100+1 6/2014 stále probíhala v napjatém poklidu a beze střelby, představuje kromě rozšiřování EU a světové finanční krize zřejmě nejdůležitější událost posledních dvou dekád. Nejsme politický časopis, a na kořeny ukrajinského národnostního problému jsme se tedy rozhodli podívat raději historickou optikou. Článek Kateřiny Vašků najdete na straně 51.

Prohlédněte si celý časopis. Klepněte na stránku a listujte!

Co vlastně víme o tomto těžce zkoušeném státě? Pro většinu Čechů jde o velkou neznámou, a mnozí dokonce nevidí žádný rozdíl mezi Ukrajinou a Ruskem. V obou zemích stavějí kostely s cibulovými střechami, v obou zemích mluví podobnými jazyky a v obou zemích je normální, že bez úplatku alespoň ve formě „flašky“ nedostanete ani slušnou postel v nemocnici. Nutno dodat, že zmíněný rozdíl často nevidí ani ruští politici či akademici. „Každý ví, že Ukrajinci jsou vlastně Rusové,“ svěřil se politolog a poradce Kremlu Sergej Markov z Moskevské státní univerzity ještě během her v Soči jednomu kanadskému novináři. Mnozí Ukrajinci by si jistě dovolili nesouhlasit.

Historii Ukrajiny se věnuje aktuální vydání 100+1

Skutečnost, že o Ukrajincích nevíme téměř nic, je velmi smutná. V České republice jich podle statistik žije 133 tisíc, což odpovídá plné třetině všech dlouhodobě usazených cizinců (více už je u nás jen Slováků). Vykonávají těžkou práci na stavbách, kterou my dělat nechceme, a za peníze, za něž by mnozí z nás ráno ani nevstali z postele. Studují zde a často u nás zůstávají, žení se s Češkami a vdávají se za Čechy. Nemají zásadní problémy s jazykem, neliší se oblečením, barvou pleti ani svými zvyky. Tvoří velkou, a přitom neviditelnou menšinu. Možná přišel čas, abychom se o své sousedy konečně začali zajímat intenzivněji, protože naše budoucnost je s tou jejich spojena více, než si myslíme.

Podrobný obsah aktuálního vydání