100+1 zahraniční zajímavost 7/2016: Největší sochy světa

Každý, kdo alespoň jednou v životě hrál počítačovou hru, v níž budoval civilizaci, ví, jak se to má se sochami. Sochy vám získávají „body kultury“ anebo udržují vaše virtuální obyvatelstvo šťastné, takže se nebouří a poctivě pracuje v dolech a na polích. V reálném světě to samozřejmě tak jednoduše nefunguje. Ne vždy totiž sochy zobrazují hrdiny a hrdinky či velebené otce vlasti – mnohdy je nechávají vztyčovat dobyvatelé jako důkaz, že si zemi podrobili. A o významu soch při budování kultu osobnosti netřeba pochybovat.

Prohlédněte si celý časopis. Klepněte na stránku a listujte!

Všechny skulptury však mají jedno společné – zpodobňovat konkrétní jedince bývá problematické, protože historie své oblíbence často a ráda mění. Zato alegorie ctností jsou zjevně věčné a reprezentují velké ideály. Nejznámější příklad dnes zřejmě představuje socha Svobody. Dáma ve splývavém šatu, s pochodní v ruce a korunou na hlavě se stala symbolem naděje a vítala každého, kdo utíkal ze starého kontinentu najít v Americe lepší domov. Přinášela tak víru v nový začátek.

Zcela jiným druhem soch jsou ty, jež mají vyvolat absolutní poslušnost vůči autoritě. Taková díla potřebují konkrétní tvář, protože autoritářský systém se obvykle zhmotňuje v jediné osobnosti. V Sovětském svazu existovaly možná statisíce pomníků Josifa Stalina, které žehnaly, mávaly a mračily se. To vše jen proto, aby bylo jasné, že vůdce je všudypřítomný a všechno vidí. Stejně všudypřítomný byl také irácký diktátor Saddám Husajn. Přesto si to po změně režimu podobizny těchto mužů „odskákaly“ jako první. Buďte si jistí, že až jednou padne vláda Severní Koreje, dojde stejně tak řada na obří památníky Kim Il-songa a Kim Čong-ila. A strhnou je ti, kdo se jim dnes chodí povinně klanět. Jak se zdá, takový už je osud politických pomníků.

Více si o velkých monumentech přečtěte v novém vydání 100+1 zahraniční zajímavost 7/2016