Příroda 12/2014: Osudy šimpanzích sirotků

V aktuální Přírodě se věnujeme výsledkům zoologického výzkumu šimpanzích tlup. Při zaměření na agresivitu mezi jednotlivými uskupeními šimpanzů museli vědci konstatovat, že násilné projevy vůči „cizím“ opicím nejsou důsledkem stresu ani žádného jiného vnějšího vlivu. Agrese je zkrátka šimpanzům vlastní, stejně jako je vlastní lidem.

Prohlédněte si celý časopis. Klepněte na stránku a listujte!

Jak už jsme ovšem mnohokrát dokázali v nejednom textu našeho časopisu, zvířata jsou člověku podobná i v pozitivních projevech nevyzpytatelné psychiky. Nejnověji tento fakt potvrdili jiní zástupci primátů – hulmani zlatohlaví (Trachypithecus poliocephalus). Svědky naprosto neobvyklého a mezi primáty (vyjma člověka) nikdy nepozorovaného aktu se stal tým čínských zoologů, kteří se vydali pozorovat hulmany žijící ve volné přírodě. U pětileté prvorodičky se schylovalo k aktu zrození a budoucí matka se uchýlila bokem. Porod je totiž mezi zvířaty zcela osamoceným aktem a většina samiček je uzpůsobena k tomu, aby dokázala mláděti pomoci na svět nejen vytlačováním, ale i jinak. Konkrétně opice se k mláděti dokážou sklonit a vytahovat je ven i rukama.

Tentokrát ale mladé mamince pomohla „porodní asistentka“. Šlo o 14 let starou samici, která měla za sebou už pátý porod. Tato zkušená matka nejprve seděla bokem a pozorovala, jak mladá samice prodělává zhruba 70 kontrakcí. Když se nakonec na světě objevila hlava mláděte, přiběhla ke své družce, postavila se na zadní nohy a začala novorozeně vytahovat ven. Během 18 vteřin byl porod u konce. Matka se natáhla po mláděti a starší samice jí je bez odporu předala. Poté si na chvíli sedla vedle prvorodičky. Dvojice tak vědcům názorně předvedla, že zvířata jsou ve vypjatých situacích schopna nejen agrese, ale také soucitu a spolupráce. Stejně jako lidé.

Podrobný obsah Přírody 12/2014