Tajemství vesmíru Speciál léto 2017: Konspirace a utajovaná fakta

Věta „tam někde venku je pravda“ se stala mottem legendárního seriálu Akta X. Také v případě kosmonautiky se jedná o velmi přiléhavá slova, vesmír však zároveň představuje téměř neomezené pole pro vznik nejrůznějších hypotéz, od těch reálných až po některé hodně „odvážné“.

Prohlédněte si celý časopis. Klepněte na stránku a listujte!

Pokud si něco nelze ověřit nebo je to opravdu obtížné, máme tendenci uvěřit. Velmi přesně to již v předminulém století vystihl Mark Twain: „Když někomu řeknete, že je na nebi 123 456 789 hvězd, uvěří vám. Když mu ale řeknete, že je konev horká, půjde a spálí se.“ Kosmos je navíc nesmírně pestré prostředí, a tak se nelze divit, že se tu otevírá velký prostor k manipulaci – a ke vzniku konspiračních teorií.

Všechny přitom mají několik společných znaků. Především sázejí na to, že „někdo něco z nějakého důvodu“ tají, a tímto utajením pak vysvětlují i mezery v sobě samých: „Nemůžeme přece řešit úplně všechno, jen jsme poukázali na to, jak to určitě nebylo či nemohlo být.“ Jistě, není možné vědět a znát všechno; nicméně stavět na úsloví „není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu“ znamená, že podobně chatrná je i celá konstrukce.

Konspirační teorie typicky přinášejí velké množství nepřímých „důkazů“ nebo náznaků, jejichž vyvracení je časově náročné. A pokud se je vyvrátit podaří, konspirátor to zásadně ignoruje, protože se mu něco podobného nehodí do krámu. Uvedené teorie zároveň důsledně nepředkládají přesné vysvětlení, protože by mohlo být snadno popřeno. A chybějící důkazy se naopak interpretují jako „důkaz“, že za sebou spiklenci zametají stopy.

V případě konspiračních teorií jde zkrátka víc o manipulaci se skutečností než o práci s fakty. Nezapomínejme také, že důkazní břemeno leží vždy na těch, kdo něco tvrdí. A silná tvrzení vyžadují silné důkazy.

Podrobný obsah nového speciálu!