Vojska č. 2 – U.S. Navy za 2. světové války: Zrod námořní supervelmoci

Vojska č. 2 – U.S. Navy za 2. světové války: Zrod námořní supervelmoci
Vážení čtenáři, v novém čísle časopisu Vojska se vám dostává do rukou soubor článků o druhoválečných osudech amerického námořnictva. Dnešní US Navy disponuje nejmodernějším a nejpočetnějším arzenálem na světě. Tak tomu ale v minulosti zdaleka nebylo.
21. Leden 2013 - 13:47

Američané museli za druhé světové války vyvinout mimořádné úsilí, aby se dokázali vyrovnat svému bojem protřelému protivníkovi, japonskému císařskému loďstvu.  Námořnictvo Spojených států se na počátku konfliktu dopustilo vážných chyb, nakonec se z nich ale dokázalo efektivně poučit.

Elektronická verze:

  

Útok na Pearl Harbor může působit jako katastrofa, avšak právě tato drsná demonstrace efektivity moderního vedení boje pomocí svazů letadlových lodí přivedla do velitelských místností novátorsky uvažující důstojníky. A ti nakonec někdejší vítěze od Pearl Harboru na hlavu porazili.

Jedním z nich byl Chester Nimitz, který se nenechal opájet majestátností bitevních lodí s děly ohromných ráží, ale prozíravě vsadil na „plovoucí letiště“, přinášející rychlou zkázu japonským soupeřům kdekoli v Tichomoří. To již záhy přineslo úspěch v bitvě u Midway, který potvrdily v podstatě všechny další velké střety. Nimitz byl navíc přítelem ponorek, které svůj boj proti japonskému obchodnímu loďstvu nakonec vyhrály na celé čáře. Ani on však nemohl při dobývání tichomořských ostrůvků zabránit krvavým ztrátám mnoha jednotek, jejich příslušníci dodnes s hrdostí prohlašují, že nejsou pěšáci, ale mariňáci.

A ještě jednu velkou výhodu měli Američané na své straně: Vědomí, že bojují za správnou věc proti nepříteli, který sice vládne moderními zbraněmi, ale neštítí se „středověké“ brutality. Japonští vojáci, hrdě nosící samurajské meče, se nesčetněkrát dopustili těch nejohavnějších zločinů. Je nutné přiznat, že také Američané v bojové vřavě někdy sklouzli ke zbytečné krutosti. Brutalita k nepříteli však, na rozdíl od Japonců, nikdy nebyla jejich oficiální doktrínou a vědomě plánovanou taktikou. Na závěr bych rád podotkl, že americkému námořnímu letectvu se v tomto vydání Vojsk záměrně věnujeme jen okrajově a soustřeďujeme se na plavidla a námořní pěchotu. Rozsáhlou problematiku letectva U. S. Navy pro vás pojednáme v některém z příštích čísel.

Mgr. Viktor Grossmann, editor